bylo2008

Bylo lépe počkat s psaní této reportáže alespoň čtyřicet osm hodin po festivalu, až ze mne trochu opadla euforie smíchaná s adrenalinem, která jako chemická směs nedovoluje psát nezaujatě a aspoň s minimálním nadhledem. Z několikaletého zkoumání skupin i jednotlivců jsem vypozoroval, že každý má své stěžejní místo - nebo místa dvě. I já, jako jednotlivec, mám své dvě lokality , z nichž do jedné se mi daří dostat jen občas a do druhé vždy. Znal jsem ji od narození, ale troufal jsem si ji začít užívat až když jí byly tři roky: Muziku v Hrádku u Rokycan. Má pro mě své kouzlo, prožil jsem zde vždy první víkend v srpnu už třináct let a každý rok byl jiný. Čím a proč si samozřejmě přečtěte v Kosmišově blogu. Soutěžní sestava byla dost silná: Půl dechu do měchu, Frýda & Copany, Sedm nedostatečných, Přelet MS, Ajeto, Zatrčet, Martin Rous, Simona Klímová a Fajbeat. Byla to sakra sestava kapel a písničkářů vydávajících dostatečně dobré výkony. Když po hostech (Hluboké nedorozumění s Luckou Cíchovou a Pavel Houdek Band) hrajících posluchačům i muzikantům v čase očekávání přišel Belmondo s výsledky, přál jsem si nebýt úplně poslední. Samozřejmě být někdo na konci musí a není to žádná ostuda, je to jen menší počet diváckých hlasů (zažili jsme to loni). V průběhu čtení výsledků jsem začal z peněženky vytahovat stále větší obnos drobných… Byl důvod dát si hóóódně velkého panáka – skončili jsme třetí za Martinem Rousem a vítěznými Přeletkami!

Kosmiš

Fotky z Muziky 08

„nahoru“

Mezinárodní finále Porty (Ústí nad Labem); 18. července 2008

Toto hraní by mělo mít titulek: západočeští Simon a Garfunkel na Ústecké Portě. Zní to už asi jako klišé letošních zápisů na tyto webové stránky … ale my jsme opravdu při loňském podzimním sestavování hudebně prožitých víkendů nepočítali ani s postupem do autorské soutěže na Mezinárodním finále Porty. Záměrně jsem se moc nerozšiřoval ani slovem ani písmem o tom, že na tuto soutěž dorazí Netřísk beze mne. Tou dobou jsem byl přibližně 1800 km od tohoto města. Veškeré tyto řádky jsou sepsány na základě Cerdova vyprávění. Kromě Janíčka, jakožto postupové skladby, musela být vybrána ještě jedna písnička. Shodli jsme se na tom, že ideální bude „Zahrada“ – jediná písnička, ve které nehraju. Chtěl jsem tam doplnit zvuk perkusemi, které jsou ale k použití pro jednu píseň docela drahé. Stalo se ale nakonec, že Lukáš, obchodník hudebninami, musel zůstat v práci a tak museli do Ústí vyrazit jen zakládající členové – Cerda a Stoupa, coby komorní duo (kytara, housle, dvojhlas). Podvečerní čas, zvuk i posluchači byli prý výborní, takže si to kluci užili a my zbývající jen tiše záviděli.

Kosmiš

„nahoru“

Folková Růže (Jindřichův Hradec); 10. července 2008

Původně jsme měli na jindřicho hradeckém festivalu hrát dvanáctého v sobotu. Ale moje už půl roku připravovaná turistická akce okoukávání skvostů Antonia Gaudího s pátečním odjezdem nás na základě domluvy šoupla na čtvrtek. Spoluhráči samozřejmě jásali, že si na hraní můžou vzít dovolenou a jet několik hodin tam, dát si pivo nebo kafe, a několik hodin se vracet… Na rozdíl od mnoha dalších festivalů jsme (všechna hudební tělesa) dostali dost velký časový prostor k vlastní prezentaci. Dvacet pět minut na zvučení a třicet minut na vlastní hraní. Podařilo se nám nazvučit hodně rychle, takže jsme si zahráli snad přes čtyřicet minut … nevídáno! Je tím kapele poskytnuta možnost zahrát i písničky, které nejsou vyloženě hitovky a tak na ně nezbývá prostor. Protože si diváci hlasitě vyžádali přídavek, mám za to, že nám tyto málo hrané skladby neuškodily. Stavili jsme se ještě na večerní vystoupení „profíků“ a pak domů. Festival v celém rozsahu si užíval jen Lukáš, který v této části Čech zůstal až do neděle.

Kosmiš

Fotky z Folkové Růže

„nahoru“

Zahrada 2008 (Náměšť); 3. července 2008

Je to paráda, tahle Zahrada… I když jsme na tomto mega festivalu strávili (pracovní vytížení a nemožnost vzít si víc dovolené) jen dva dny a jednu noc, bylo vše příjemné. Včetně cesty tam a večerního sejšnování, tedy spíš broukání na zpívané Epy de Mye (v areálu scény U Kapličky) za podpory skupiny Dojem. Odehraná vystoupení – boj o Krtečka na Kapličce i vlastní recitál na scéně Zámek – folkovému ukázala že existujeme a jak si v muzice vedeme. Při recitálu na Zámku nám bylo umožněno zahrát přídavek i když šla tímto scéna do skluzu. Který muzikant nepotřebuje poplácat po ramenou... Při cestě domů došlo k prolnutí dvou západočeských kapel: Bodlo vezlo členy Netřísku a Netřísk odvážel o pár hodin později kluky z Bodla. Asi jako když se sušili pejsek a kočička: kočička pověsila pejska, pak pejsek slezl, pověsil kočičku a spokojeně se na sluníčku sušili…

Kosmiš

Fotky ze Zahrady

„nahoru“

České národní kolo Porty (Řevnice); 25. června 2008

Tři roky existence skupiny a třikrát na Českém národním kole Porty! Určitě to považujeme za velký úspěch. Pravdou zůstává, že je to takové play off z titulu výběru ze základních a krajských kol. Možná hrát jiný den a jinou hodinu, mohlo to dopadnout jinak. A nebo taky ne. Celé naše hraní bylo naplánováno v pátek 25. 6. s tím, že zbytek kapely (vyjma mě) ještě ten večer odjelo zas zpět do severo západočeského kouta naší republiky. Takže jsme si vyslechli hodnocení poroty (nebylo nijak záporné) a dozvěděli se jen výtku, že Janiček měl být dramaturgicky z tří soutěžních písní zařazen jako poslední (dále Fénix a Puzzle). Do závěrečného mezinárodního kola v Ústí se probojovali jiní. Ale přesto tam naše prezentace, opět kvůli Janíčkovi, zazní v rámci autorského klání. No to jsem zvědav :-).

Kosmiš

Fotky z řevnické Porty

„nahoru“

IX. Chodovský poplach (Chodov); 14. června 2008

Tak jsme prošli konkurzem na Poplach říkám Honzovi. Konkurzem?, podivil se. My jsme někam něco posílali? Hm, a orodoval jsem v plavkách. Vtip se podařil. Kde jinde se prezentovat se svými písničkami než ve vlastním městě našim místním posluchačům. Člověk jezdí po republice a ani neví, kolik lidí ho doma jako muzikanta zná. Proto je nutná osvěta. Byly časy, kdy v červnu bylo folkových akci pomálu: Country kamion, Stříbrná rosa, trochu dál Toulavej vítr v Aši… V současné době všeho přibylo. Samozřejmě to je dáno chutí měst a místních firem investovat do věci tak nepočitatelné, jako je muzika. Vítr a Rosa padly. Zato vznikl ve Vojkovicích Country fest, v Pernštejně hudební přehlídka písničkáře Pepy Štrose, letos jinak srpnový Smolnický express v Chodově, a Bodlem pořádaný Habartovský fesťák a letos už devátý Chodovský poplach vulgo Chodobrnky. Tomu všemu konkuruje karlovarský sport Kanoe Martini a letos i MS ve fotbale. Připočítám-li ještě nějaké výroční ohně okolních osad (Smrčina) a trampské svatby, lidí bylo všude trochu. Na Chodobrnky naštěstí v hlavním čase nezapomnělo přes dvěstěpadesát z nich. Přišli ti, kteří chtěli poslouchat tuto muziku a rozšířit si znalosti o skupiny, které v tomto regionu ještě nehrály nebo hrají sporadicky. Vyjmu z následujícího výčtu samozřejmě Nezmary, nás a organizátory festivalu Bodlo. Takže: Sejkvoj – letitá kapela, na níž jsem chodil už jako holobrádek, Minaret (Slaný), plzeňský Jolly band páně Stachova, 4 zdi z Pelhřimova (z Kojčic nejsou, ptal jsem se). Po letech nemoderoval Pepa Štross, ale Martin Šíl (ex Lidee Nore). Ujal se úkolu zodpovědně a nenechal žádnou volnou minutu na ocet. Ptali se mě někteří, jestli bych jim prodal CD Netřísku; nebo aspoň demo. Slibem nezarmoutíš…

Kosmiš

Fotky z Chodobrnek

„nahoru“

Notování pod Vyšehradem - finále (Praha, Trojická); 5. června 2008

Poznámka k zápisku z 15.května (semifinále Notování): No to jsem zvědav… - řekl jsem si nejen tehdejší večer při odchodu z klubu, ale i několik dní nato, když jsem se dozvěděl, že Cerda (ústřední postava Netřísku) je v době finále klubové soutěže v Trojické kdesi v Bulharsku a nemá na aerotaxi, jež by ho dopravilo na místo určení, pod Vyšehrad. Jeho obrana, že nepočítal s takovým úspěchem a tedy i postupem k boji o nejvyšší příčku, mi pot z čela neotřela. „Co zbejvá? Zbejvá lidiček pár…“ jsem si broukal a Ivánku, cink – nápad! Lída skupiny, kytaristu a zpěváka lze nejlépe nahradit lídrem, kytaristou a zpěvákem. Přiznám se, že jsem Zdeňka z Bodla až tolik neukecával. Nejprve nechápal, pak nerozuměl a nakonec nevěřil vlastním slovům, ve kterých zněl souhlas s touto mimořádnou událostí. Ve velmi těžkém konkurenčním boji jsme nakonec skončili šestí (29 hlasů) za Inčiným Tamaralem (30), Honzovým Fajnbeatem (31), a skupinami Půl dechu do měchu (32), Bob a Bobci (42) a vítěznou Danou Houdkovou a Stejnou krví (49 hlasů), které Bodlo předalo putovní harfu (valchu).

Kosmiš

Fotky z Notování

„nahoru“

I. Habartovský fesťák (Habartov); 31. května 2008

Jako kdybych neměl dost pořádání Chodovského poplachu, nechal jsem se zlákat zorganizováním dalšího festivalu, jsoucího od Chodova necelých dvacet kilometrů. Určitým kreditem pro mě byla účast Netřísku na celovečerní přehlídce Ranec plný písniček v místním kulturním stánku, kde návštěvnost vykazovala téměř sto procent místa k sezení. Přemýšlel jsem, jakým způsobem zahájit možná tradiční, nultý ročník festivalu v Habartově. Nasadil jsem tedy „své koně“, kde jsem si mohl být jist, že jejich práce a energie na pódiu bude bezvadná a noční zpívaná jistá. Zpívali, hráli, usmívali se a komentovali: Poutníci, Hluboké nedorozumění, Epy de Mye, Netřísk, Bodlo a Pepa Štross, který navíc celý festival úžasně odmoderoval. Kolem Habartova rotovaly hrozící mraky ale pes, který štěkal, nepokousal. Od pódia směrem vpravo asi deset kilometrů letecky padaly kroupy, levým směrem táhl prokazatelný slejvák. V areálu Baníku Habartov bylo kolem dvě stě návštěvníků, stánkař s masovými laskominami, usměvavá výčepní a mezi osmou až první hodinou ranní zvědavé tiplice, radostně nám okusující naše končetiny. Prostě bomba J.

Kosmiš

Fotky z Habartova

„nahoru“

Notování pod Vyšehradem - semifinále (Praha, Trojická); 15. května 2008

Postup do semifinále Notování jsem si přál a malinko předpokládal. Svým způsobem šlo i o to, udržet standard loňských úspěchů. A tím tehdejší postup do semifinále byl. Jen mám vždycky takové soutěžní tiky - sedíc v hledišti pozoruju „konkurenci“ a přemítám: …tohle se jim povedlo, tenhle vokál… jak přišli na to, takhle kombinovat akordy, a navíc to sedí… tohle musel někdo zažít; to se nevymyslí… Můj názor na vlastní šance se menší až do malé bublifukové posléze prasknuvší kuličky. Obecně známí bardi Veget, Dana Houdková s pomocníky, pak Balzamína, Fajnbeat Honzy Jelínka (někdejšího mého souputníka v Bodlu). Tento večer nám chyběla opora pražských známých, jaké mohly mít místní kapely. Ale světe div se! Divácké hlasování nás vyšvihlo na 1. místo a tudíž i do finále Notování! A že to byl večer konkurenčně opravdu těžký, lze vypozorovat i na verdiktu rady Notování, která svou „vyšší“ mocí povolala do finále této soutěže jako žhavou kartu i další dvě uskupení: Fajnbeat a Danu Houdkovou.

Kosmiš

„nahoru“

Porta – primární kolo a oblastní finále (Březová u Sokolova); 19. dubna 2008

Bojím se, abych se moc neopakoval, ale konkurence v soutěži o postup do Českého finále Porty byla velká nejen počtem soutěžících těles a jednotlivců, ale jednak i jmény, která splňovala všechny předpoklady k postupu, jednak i výkony vznikajících nových, mladých, dravých…. Západočeské primární kolo se skládalo z dvou předkol: jedno už v březnu v Plzni v Měšťanské Besedě a druhé dopoledne v Březové u Sokolova. Z obou postoupilo šest soutěžících a tři obhajovatelé loňského ročníku. Plzeňským kolem nemohu sloužit, nebyl jsem tam; soutěžilo 11 těles a postoupili ti, o kterých jsem si to myslel: Frída a copany, Jolly band, Jamped, Perníková chaloupka, Za trest a Alternativa. Z březovského dopoledne jsem očekával postup od Alisonu, ale vybrána byla písničkářka Denysyuková s opravdu výtečným hlasem. Dalšími byli Strašlivá podívaná, Trepka, Kvinta, Stoupova ZNN (Za nic neručíme) a Netřísk. Dal jsem si malé pivo. Myslel jsem původně na panáka Fernetu nebo něčeho podobného, ale mým úkolem bylo přivézt další fanoušky Netřísku, aby aplaus přesvědčil porotu ještě jednou – alespoň k účasti na semifinálovou soutěž na Portě. Když jsem tak jmenoval všechny předchozí soupeře a přidal k nim ještě Bodlo, Tuláky a Drc, napadlo mě, že i tak to byla pěkná soutěž, protože jsme mohli porotě i veřejnost předvést nové písničky a ty se líbily. Dal jsem si druhé malé pivo (fanouškovská posila už seděla v hledišti). Zahrál jsem s Netřískem i konkurenčním Bodlem a pak už jen sledoval a čekal… Stejně jako v případě Zahrady se nám zadařilo: dostali jsme ocenění za skladbu Janíček, která nás vytáhla do mezinárodního finále Autorské Porty v Ústí nad Labem. V případě postupu do finále v Řevnicích u Prahy postoupili tito: Strašlivá podívaná, Bodlo a Netřísk.

Kosmiš

„nahoru“

Konkurs Zahrady (Praha, Bohnický areál); 29. března 2008

Zaradoval jsem se, když mi do e-mailové schránky přišlo psaní potvrzující účast na českém Finále Konkurzu Zahrady v bohnickém divadle Za plotem. Když si vzpomenu na to, jak jsem doma mydlil palcem do éčkové struny a nejprve vytočený, pak apatický si říkal: on mě nějak Cerda s tím rytmem podrží. Podržel. Protože jsme měli čtrnáctidenní pauzu, dohodli jsme se napřed na malé vzpomínací zkoušce, jejíž úkolem bylo vybavit si, jak jsme to kdysi s těmi písničkami mysleli. Tato „hodinovka“ se konala ve zkušebně rockové skupiny Kozatay, jejíž je náš čelista Lukáš lídrem. Načež jsme vyrazili do Bohnic. Je to konkurz a ne soutěž, kdo míněné odpoledne vyhraje postup nějaké ze scén v okolí Náměště, tedy kapely k sobě nebyly konkurenční. Bylo to i cítit, proti takové Portě, kde se v základních kolech někteří jedinci až do zveřejnění výsledků chovají rezervovaně. Přiznám, že jsem ze sobotního konkurzního odpoledne znal jen Jolly Band s bývalým souputníkem Danem Stachem, 4 zdi (z loňské Jihlavy?), Zhasni a Půl dechu do měchu z Notování. Takže jsem se jal poslouchat. Leč už v první třetině mě popadl nápad a protože takové ty naděje nerad pouštím, utekl jsem do místní restaurace a za podpory dvou velkých Kofol napsal text. Nemůžu tedy moc komentovat kreativitu ostatních účastníků ani moderátorské dvojice Miloše Kellera a Davida Kabeleho. Zaradoval jsem se po druhé, když mi do e-mailové schránky přišlo psaní potvrzující účast na Zahradě v Náměšti včetně možnosti Krtkohraní a NAVÍC i hraní na Folkové růži!

Kosmiš

Fotky z Konkursu

„nahoru“