Odkazy

Pražský P-klub v Trojické má pro mě svoje kouzlo. Před lety jsem takhle jezdíval rád do Hifi klubu v Plzni. Milé prostředí, organizátoři včetně kalorické a velmi dobré buchty, kterou každý muzikant dostane. Je příjemné přijít, pozdravit se s barmanem: „…je to možné, že jsme se neviděli už pět měsíců ? …“. Honza a Petr tradičně odběhli na večeři, Lukáš se setkal se svým známým a já měl čas sledovat cvrkot v baru. Došlo mi, že jsem na tomto místě už po desáté, což je možná i jubileum. Kulaté mini výročí by mohlo nabízet nějaký šnaps, ale byl jsem ten večer řidič, tak jsem se v sedm odbyl jedním lahvovým s tím, že v době odjezdu (kolem čtvrt na dvanáct) už nebudu mít v sobě ani jednu měřitelnou kapku alkoholu, natož pak výčitky. Večer pak byl standardní. Hrály dobré kapely, až jsem si říkal, že postup do semifinále nevyjde jako loni. Každý vystupující mě ten večer něčím pobavil nebo překvapil (ale o tom až ve svém „Kosmišově“ blogu.cz.

Pořadí písní:
1. Puzzle/Netřísk (18 bodů)
2. Vlak/Hrnek (17 bodů)
3. Příběhy z prázdnin/Frýda & Company (14 bodů)
4.-5. 12:40/Svitky (13 bodů)
4.-5. O nás/Hrnek (13 bodů)

Pořadí diváckého hlasování:
1. Hrnek (48 bodů)
2. Netřísk (45 bodů)
3. Frýda & Company (40 bodů)
4. Svitky (36 bodů)
5. T'n'T (27 bodů)
6. Jiří Šmidt (24 bodů)

100 let skautingu (Královské Poříčí); 6. 10. 2007

Jak už jsem předeslal na jiných místech těchto kapelních stránek, i na svém blogu, od srpna máme nového člena. Mezi Muzikou v Hrádku u Rokycan a oslavami skautingu v Českých zemích byl čas na zkouškách kapely vyplňován částečným přearanžováním písniček. Někde přibylo violoncello, někde kytara a ve všech předělávkách zní trojhlasy. Po nazkoušení prvních šesti písniček nastal čas pustit naší novou představu mezi posluchače. Proto se nám hodilo, že hlavním organizátorem této charitativní akce (výtěžek celého dne šel na konto, ze kterého se financuje stavba školy v Egyptě) byl člen Netřísku, jinak „šéf“ místní skautské organizace. Oslava výročí byla pořádána na statku Bernard, pro Netřísk už známé prostředí (hráli jsme zde v červnu). Navzdory proklamovanému hezkému podzimnímu počasí byla na prsty dost zima a muzikantům je zachraňoval stánek prodávající horkou medovinu a kávu. Po celém dvorku byly rozestavěny pomůcky k jednoduchým ale zábavným hrám. Přiznávám kajícně, že dokážu stručně popsat jen střelbu z luku. Na popis ostatních soutěží bych potřeboval víc odstavců. Koneckonců, kdo chtěl zašel se pobavit, kdo nepřišel, jeho škoda.

Kosmiš

Fotky z Bernarda

„nahoru“

Muzika 2007 (Hrádek u Rokycan); 4. 8. 2007

Vzhledem k tomu, a právě i proto, že tyhle řádky píšu více než tři neděle po velmi intenzivním víkendovém setkávání. Netřísk se hrádeckého klání zúčastnil poprvé a soupeřil proti „portovním a zahradním vítězům“ Epy de Myi, Martinu Rousovi a dalším devíti vcelku dost kvalitním kapelám. Bylo jasné, že první příčky neobsadí. Skončil téměř na konci tabulky. Nicméně rozdíl mezi 6. a 10. místem byl jen devět hlasů, takže šlo zjevně o množství diváků-příznivců kapely, které by o umístění rozhodlo. Bohužel, náš fanklub, který nás podporoval v Březové, v Praze i v Pulčíně v tu chvíli coural po jiných stezkách. Byl jsem na Muzice celý víkend a z lidského, tedy duševně lidského prožití, jsem za popisovaných cca 2880 minut stihl obejmout celou svou hradeckou minulost, současnost i budoucnost. Na Muzice v Hrádku u Rokycan jsem jak muzikant byl už po dvanácté.

Kosmiš

Fotky z Muziky

„nahoru“

Amfolkfest – Malý festival na konci světa (Pulčín); 28. 7. 2007

Cestovat z je z jednoho konce naší vlasti na druhý je rychta (darda? síla? hlína?)… ale určitě se všichni tři shodneme, že jsme se tam dost těšili. Cerda kvůli hraní v Beskydech přerušil dovolenou a Honza … jel už v pátek! Tolik úvodem. Spoustu nových zážitků je třeba nejdříve nechat odležet, autocenzurovat a poté pustit do světa. I proto výjimečně píšu o této hudební smršti později než u mě bývá obvyklé. Předně jsem si musel rozdělit své vyprávění na část týkající se kapely a na část hodnou zápisu do deníčku – blogu. Na cestu na druhou stranu mapy jsme vyrazili Pištovo prostorným vozidlem s dvoutřetinovým poměrem Netřísku a dvoupětinovým zastoupením Bodla. Při matematickém ohledání těchto zlomků jsme už za Karlovými Vary došli k zjištění, že se jedná o šestnáct patnáctin, tedy jedna celá a jedna patnáctina. Kdybychom během cesty čítající více než šest hodin včetně povinných přestávek čůrání a popíjení kelímkové kávy složili nějaké písničky, mohli jsme na Amfolkfestu vystoupit jako regulerní nová, mladá začínající kapela s názvem např. Bodlí Střík. Kdo může, ať alespoň jednou využije možnost kombinace procházky v údolí Lidečka, okolí Pulčínských skal se zastávkou v nevýše položené Valašské osadě, kde mají už více než přes rok vlastní informační centrum a několik let se zde pořádá velice příjemný folkový festival rozmanitého žánrového i zeměpisného složení kapel i jednotlivců z Čechů, Moravanů i Slováků. Posluchači byli vnímaví, inspice, zvukaři a ostatní pomocníci akční, i to počasí nakonec vyšlo. Co víc by si nejvyšší paní šéfová mohla přát.

Kosmiš

Fotky z Amfolkfestu

„nahoru“

Karlovarské kulturní léto (Karlovy Vary); 16. 7. 2007

Takhle to bylo: teploměr na přímém slunci za mým oknem 48°C, ve stínu na zahradě 37°C těsně před odjezdem na hraní. Všechna otevřená okna včetně střešního neposkytoval můj vůz ani nedostatečnou klimatizaci, jen vířil horký vzduch. Pozitiva: velmi dobrá spolupráce s agenturou ART 38, již jsem zažil už s Bodlem, podařilo se nám vzhledem k vytýčenému časovému prostoru odehrát všechny písničky, které máme – tedy skladby, co už moc nehrajeme a věci nové, pódiem sotva okoukané. Posledním kladem bylo národnostní složení kolemjdoucích i postávajících posluchačů: Němci, Rusové, Poláci, Japonci a ! Moraváci (oba z kapel hrajících dechovku). Ze všech musím vyzdvihnout pro toto vystoupení najmutou fotografku Táňu z Ruska, která nechtěla být focena, aby se její obličej nedostal do tisku, internetu ani televize. Třeba byla na dovolené tajně J. Vše se odehrálo kousek od hotelu Thermal v Sadové kolonádě vlastnící léčivý Hadí pramen. Pro doplnění snad už jen souřadnice Loc: 50°13'36.25"N,12°52'46.96"E.

Kosmiš

Fotky od Táni

„nahoru“

Semifinále Porty 2007 (Jihlava); 6. 7. 2007

Co napsat o jihlavské Portě? Překopíruju něco z jiných internetových stránek (http://porta.tabornici.cz/): „…Byla Vlajka, bylo 28 soutěžících, byly koncerty v ZOO, byl Ryvola a taky Křesťan a Wabi a Frana Nedvěd, Kiďák a Kocman a další hvězdy, byl Portýr a nebyl Honza Nedvěd a nebylo dobrý počasí, ale byla zase dobrá nálada a taky byla porota a ta řekla:... Porty získávají: Epydemie, Martin Rous, Nestíháme, Quanti Minoris a Bodlo. Areca Multimedia stihla vydat a vylisovat CD Porta Trefa1, takže v Jihlavě už bylo CD ke koupi. Marty vařila skvělou cibulačku, kapely dlouho do nocí přehrály všechno co kdo znal a porota to měla těžký…“. A u toho bych se zastavil. Myslím, že jsme kromě hraní, poslouchání konkurence a konzumování znamenitých jídel u zmíněného stánku Márty, převážně sejšnovali. Já dva večery a všichni tři společně v pátek po semifinálovém vystoupení. Statečně jsme se prozpívali až do páteční třetí ranní hodiny v chumlu lesa kytar, baskytary a kontrabasu a mohutně slavili vítězství ostatních hudebních těles (my jim to vrátíme příště). Z kapel účastných ponocování jsem ve tmě rozpoznal zejména nás, Hluboké nedorozumění, Epy de Myi, Bodlo a Falešnou kartu. Byla tma a tak jsem určitě někoho zapomněl. Ozvěte se mi, určitě vás dopíšu…

Kosmiš

Fotky z Porty 2007

„nahoru“

Evropský svátek hudby a 100 let založení statku Bernard (Chodov; Královské Poříčí); 23. a 24. 6.2007

Skupina Hluboké nedorozumění takovýmto počinům říká dvoják: dvě vystoupení v jeden den. Svým způsobem jsme měli v tom případě víkenďák, podařilo se nám hrát od sobotního brzkého odpoledne do nedělní půl jedné. Nepopírám, nebylo to nepřetržitě J. Nejprve nás čekal odjezd na malebnou paseku v jednom ze západočeských lesů. Osada Smrčina tam pořádala Dobývání amerického západu, v podstatě příjemně klasického potlachu s roztodivnými soutěžemi pro mladé i pro nás ostatní, večerním ohněm a nočním hraním. Nebudu předbíhat. Přejezd zpět do Chodova na festival Evropský svátek hudby byl provázen silným deštěm. Bylo nám ale přáno: po zaparkování déšt zmizel. Vzhledem k těmto událostem mělo zahájení cca 20 minutový skluz. Následoval přejezd do lesa na účast v soutěžích a marné pokusy o získávání placek (o tom pak až ve svém blogu). K večernímu hraní u ohně jsem měl půjčenou akustickou bříška prstů trhající baskytaru, kterou jsem si užil na půl s ex basákem Placzu a Tuláků. Ráno jsme vystartovali do nedalekého Královského Poříčí, kde slavil své sté narozeniny statek Bernard, kde byla konána k tomuto účelu dvoudenní veselice s nezbytnými jarmarečními stánky a hudbou různých žánrů, přičemž Netřísk suploval šuplík FTC. Korzující posluchači byli vstřícní, nedělní počasí taky, pořadatelé nám dohodili další kšefty,… a zbytek je ve fotogalerii.

Kosmiš

Fotky z ESH a Bernarda

„nahoru“

8. Chodovský poplach (Chodov); 16. června 2007

Takže už je to osmý rok. Bohdá by mě napadlo, že se bude konat takové množství každoročních červnových setkání právě mnou organizované. Je pravda, že nedílnou měrou mi pomáhá Mário Hanáček von KaSS a bez něj bych si užil daleko víc trablů než bylo například letos. I když letos…. každý rok mi v den Poplachu padá voda. Někdy lehce, občas s větší průtrží končící těsně před zahájením. Nicméně se vyčasilo a my - Netřísk mohli začít. Možná bych měl zmínit takovou malou přesmyčku na plakátech vyvěšených po okolí, oznamujících: hrát bude chodovský Nestřík. Toto téma jsem ale vyčerpal ve svém blogu (http://kosmis.blog.cz/0706/tiskova-presmycka-chp-2007). Nejtěžší to má obvykle zahajující kapela. Diváci se začnou trousit až uslyší první zvuky. Epy de Mye na tom byla s návštěvností daleko líp. Problém byl ale ve zvukařově souhře s jeho pomocníky, což jsem jako organizátor nesl nelibě. Zvlášť když se to nestalo během festivalu jen jednou. Plakát nelhal jen o Nestříku, ale i o Jardovi Matějů, se kterým se tak dlouho domlouvalo hraní … až nepřijel. Set za něj odehrál již dlouholetý moderátor Poplachu Pepa Štross. Následovala pražská kapela Hluboké nedorozumění, u níž jsem si taky troufl zašeptat: my. Protože (i mě) chyběl na Poplachu Škopy, domluvil jsem s nimi a několik písniček odehrál já. Žalman a spol. – těleso přibližně jednou za rok vystupující v Chodově, nezklamal svými písničkami ani svým přístupem k profesi – na Chodovský poplach dorazil tři hodiny před svým vystoupením. Celý festival zakončovalo Bodlo a nastal čas jít do osvěžovány. Protože jsem zpívanou v tak velkém formátu pořádal poprvé, dostavily se jisté nedostatky, které jsem dokázal pro příště vyřešit už následující pondělí. Napřesrok jsem vybral hospodu s dvojnásobným prostorem, takže budeme moci při sejšnování i tancovat. O tom, že jsem v nedělním odpoledni vyhrál zápas v kroketu se samozřejmě vytahovat nebudu J.

Kosmiš

Fotky z CHP; Fotky z doprovodných programů

„nahoru“

Velichovský Country Fest (Velichov); 9. června 2007

První naše červnové vystoupení jsme odehráli v nedalekém Velichově. Cesta k němu vede z Karlových Var čerstvě upravenou asfaltkou podél řeky Ohře. Kdybych nutně nepotřeboval hudební nástroj, jel bych na kole. Po levé straně za řekou bych míjel legendární vodácký kemp Hubertus, míjel odbočku na Šemnické skály, o pár kilometrů dál projížděl bývalými lázněmi Kyselka, kde dodnes ze země vyvěrá léčivý pramen, prodávaný po celé republice. Celý týden vládlo neustupující dusno, proměňující se v lokální dešťové přeháňky. Tak to vypadalo i sobotní odpoledne. Melichovu se přírodní patálie naštěstí vyhnuly, zůstalo jen dusno. Bylo proto obtížné zahajovat druhý festivalový den smutnými písničkami s filosofickým nádechem. Vymezený prostor zabíral celou hodinu, takže jsme poctivě odehráli všech 18 songů, které jsme dali za rok dohromady. Osmnáctá věc byla nejčerstvější, měla svou premiéru. zařadili jsme ji jako přídavek. Po nás následovalo Bodlo (takže jsem z podia slezl jen za účelem použití WC), Greenhorns, Tuláci a Lucky Fours, což vypovídá o tom, že jsme byli jediní účastníci festivalu, kteří neměli s country společné ani banjo.

Kosmiš

Fotky z Velichova

„nahoru“

Salajnský Žebřiňák & Pitkovický folk (Salajna; Pitkovice); 26. května 2007

Všechny události v životě se stanou poprvé. I nám se stalo poprvé a hned dvakrát v jednom dni. Poprvé v historii Netřísku se Cerda na pódiu postavil (v předchozích hraních vysedával na štokrlatech) a poprvé jsme měli dvě vystoupení v jednom dni. Aby toho nebylo málo, obě místa byla od sebe vzdálena cca 210 km, což jsme zvládli za necelé dvě a půl hodiny (z toho dálnice zabírala jen 30 km). Salajna u Dolního Žandova (Chebsko) je romantická chatová vesnička, s všudypřítomným organizátorem Vencou Neumanem a moderátorem Kaktusem. Ani úmorné odpolední vedro nedokázalo odlákat na tři stovky lidí od návštěvy letos 4.ročníku Salajnského Žebřiňáku. Vypadalo to i na večerní sejšn, ale my měli v plánu jet hrát ještě na jinou akci nazvanou Pitkovický folk pořádaný v Pitkovické hospodě v Praze-Pitkovicích. Kulturní stánek se nachází v Žampiónové ulici - dle informací na internetu, kde je uvedeno, že i ostatní ulice se nazývají docela romanticky: Ryzcová, Kloučková, Hříbková, Bedlová. Takový les v Praze. Až tam pojedu příště, mám v plánu ty názvy ulic ověřit. Sestava večera byla vskutku vybraná: pořádající Hluboké nedorozumění, týnská Epy de Mye (ano, ta co nad námi vyhrála v semifinále Notování), Jauvajs (mí kolegové z dob Folkotoče), a Netřísk, jako nováček mezi ostřílenými hudebníky. Vrátím se k přejezdu ze Salajny do Pitkovic: náš čas na pódiu byl nastaven na 18:30. I při ďábelské rychlosti při průjezdu vesničkami jsme chvílemi cítili, že bude obtížné pitkovický dramaturgický plán nenarušit. Štěstí ale přálo nám i pořádajícím a tak jsme opravdu v půl sedmé řekli z pódia: „Hezký den! Zdraví vás Netřísk.“ Na závěr celého klání křtilo Hluboké nedorozumění svůj maxisingl Koláček k ochutnání, jehož vzorek si spokojeně vezu domů. Háenko si s sebou na pódium pozvalo hosty s houslemi a harmonikou, velice příjemné. Na závěr bych obšlehnul kousek pasáže z Klokanovy reportáže (výstižněji bych to asi nenapsal): „…Po koncertech jsme obsadili prostory vinárny, až nám byla skoro malá, a sejšn se táhl až do rána. Zkrátka pohoda a vůbec nevylučujeme, že se do Pitkovic zas někdy vrátíme…“

Kosmiš

Fotky ze Salajnských Pitkovic

„nahoru“

Notování pod Vyšehradem (Praha, Trojická); 3. května 2007

Zažili jsme ten den věci neočekávané. Za prvé: dostali jsme se do semifinále volbou posluchačů. Osm lidí tam přijelo právě na nás. A ne jen metrem. Někteří z Karlových Varů, jiní i z Plzně. Tuto informaci jsem dostal u baru společně s Fernetem-drsoněm. Klub byl plný, takže se hrálo příjemně. A konkurence byla výtečná: portovní vítězové Epy de Mye, bluesoví Kuba Kořínek s Katkou Misíkovou, Dudbanda a Špunt. Bylo proč se bát. Nakonec nás hlasování dostalo až na 2. místo!, což nás neposunulo do finále, ale rozdíl jen pár bodíků, tedy těsný závěs nad vítěznou Epy de Myí potěší. Díky vám za vaše hlasy, milí ten večer v Trojické sedící. Tím by mohl být večer příjemně ukončen. Pocit navštívit před odjezdem nějakou osvěžovánu byl obecný, ale výběr restaurace „U suchý dásně“ se ukázal jako lichý. Když jsem se druhý den dozvěděl, že vítězná Epy de Mye s částí Hlubokého nedorozumění a dalších muzikantů sejšnovala o kus dál, zatím co my se ke stolu museli krájet hustými oblaky kouře z cigaret v prostředí 6. cenové skupiny, zalitoval jsem.

Kosmiš

Fotky ze semifnále

„nahoru“

Vůně hlíny (Karlovy Vary, Galerie Duhová paleta); 25. dubna 2007

… a přidávaly se židle ze skladu, lidé seděli až na chodbě, aby nás prostor Galerie vůbec pojal. Potlesk burácel jako vlnobití, Netřísk musel přidat skladbu. Z výšky podstavců na nás shlížely sádrové busty. Celý večer byl dialogem muže a ženy, stylově jsme se s Milanem skláněli k jedinému mikrofonu. Den voněl hlínou.

Zuzka

Fotky z Galerky

„nahoru“

Porta – Oblastní a Krajské kolo (Březová u Sokolova); 21. dubna 2007

Tak a tímto dnem uběhl rok představení naší kapely veřejnosti. A proto jsem si slíbil, že nesmím zapomenout foťák, abych mohl zachytit to, co se mi loni nepovedlo. Oblastní i Krajské kolo Porty se totiž konalo na stejném místě: ve stejné obci, ve se stejném kulturním stánku, se stejným zvukařem a stejným nasazením všech přítomných kapel. Měli jsme tu výhodu, že je Březová „za barákem“ a tak jsme mohli dorazit individuálně. Tak dobře se mi z pátku na sobotu spalo, že jsem se probudil v době, kdy se na pódiu zvučila první kapela. Porota nás naštěstí odsoudila k hraní téměř na konci Oblastního kola, a tak jsem si pohodlně mohl dát obligátního turka a klábosit se starými známými muzikanty, z nichž některé často nepotkávám. Láďa Makoň si při soutěžním hraní celý den a bez rozdílu žánru a pohlaví všechny kapely vychutnával. Kroutil knoflíky, hýbal páčkami, jak uviděl někoho sólovat ihned ho vytáhl, vokály dle potřeby lehkým nahalením rozprostřel do celého sálu. Dobrou polovinu ranních i odpoledních kapel jsem viděl a na pódiu hrál ten den třikrát, takže můžu objektivně říct, že zvuk byl super. Super byly i výsledky. Dle úsudku poroty jsme se ze základního kola probojovali do Krajského a odtud do semifinálového soupeření v Jihlavě.

Kosmiš

„nahoru“

Ranec plný písniček (Habartov); 14. dubna 2007

Zahajovali jsme se ctí celý Habartovský večer, plni (tedy alespoň já) výborného bůčku s hořčicí, s plným sálem před sebou (všichni přišli poctivě už čtvrt hodiny před vystoupením. Protože byl každý set nastaven na půl hodiny, daly se pohodlně vybírat z repertoáru věci, které jsme měli chuť si zahrát. Muzikantský výběr pro letošní Ranec byl následující: Netřísk, Veronika Polívková – nadějná dvanáctiletá písničkářka křtící zde své CD, Trepka a Bodlo – dvě letité, ošlehané formace, ukázaly průřez skladeb prezentovaných za poslední tři roky. Moderátorského mikrofonu se chopil legendární Štěpán Podéšť, člověk pamatující zlaté časy Karlovarských festivalů jako bylo Jarní setkání v Chodově nebo Loketský kotlík. Po oficiálním ukončení večera, došlo k drobné změně… posluchači vytáhli kytary, housle, banja (i šestistranné) a kontrabas a do jedné do rána se hrálo a zpívalo…

Kosmiš

Fotky z Habartova

„nahoru“

Krajské kolo taneční soutěže (Horní Slavkov); 11. dubna 2007

Krajské kolo taneční soutěže, kde jsme zaplať PánBu netancovali, ani nijak nesoutěžili. Soutěž byla dětská, takže sál byl plný bojechtivé mládeže, maminek a otců očekávajících z tohoto klání nejvyšší ocenění. Moderátor večera byl totiž Honza a tak jsme zde vystupovali jako oddychová kulturní vložka. Měli jsme vyčleněno dvacet minut, takže jsme mohli pohodlně zahrát co se nám chtělo a nemuseli se dohadovat na tím, „které tři písničky budou ty nejlepší“.

Kosmiš

„nahoru“

Konkurs Zahrady (Praha, Bohnický areál); 31. března 2007

No…, můžeme být spokojeni. Dostali jsme se dle Juppových slov mezi 72 vybraných kapel, mohli vyzkoušet nové písničky a ověřit si, že mají svůj prostor v playlistu Netřísku, což se dalo přečíst i v recenzi k tomuto večeru: … jako další předneslo svůj třípísničkový program trio Netřísk z Chodova u Karlových Varů, které v minimálním obsazení (kytara, housle, baskytara) produkuje spoustu muziky. Chvályhodná byla dramaturgie vystoupení, kdy se závěrečná písnička Puzzle stala dokonalou instrumentalistickou exhibicí… Takže jsme exhibovali… J

Kosmiš

Fotky z Konkursu

„nahoru“

Křest básnické sbírky (Kynšperk, Panský dům); 15. února 2007

Jirka Babor je excelentní básník a neskutečně hodný člověk. Když mne požádal, bych byla kmotrou jeho první sbírce nazvané „Kameny z blůz“, nemohla a nechtěla jsem odmítnout. Napadlo nás, dát Jirkovi takový dar-nedar. V krátkém vstupu zahrát jeho texty. Přemýšleli jsme, Cerda si brnkal. „Mám jednu“, zahrál melodii. „Dodej slova“, poručil. Listovala jsem Jirkovo sbírkou, psala, škrtala. Hotovo. Stejně vznikla i druhá. Potom už se jen telefonovalo, jestli do toho celý Netřísk půjde. Do křtu zbývala jedna zkouška. Byl to křest ohněm. Pro Jirku i pro Netřísk. Podle ohlasu návštěvníků se křest vydařil. Jiří Babor, Teo Rajdl, Vláďa Paleček a já jsme recitovali verše ze sbírky Kameny z blůz, následoval raut a sešla se spousta známých…

Atmosféra úžasná. A jak se tvářil překvapený Jirka na své zhudebnělé básně? Užasle, nevěřícně. Raději jsme si jeho pocity šli ověřit. Tvrdil, že jsou kladné. A určitě nelhal, protože nabídl své písňové texty ke zhudebnění, což je vzhledem k Jirkovo absolutnímu introvertství úspěch neslýchaný. A tak vítáme na svět nové občánky sbírku Kameny z blůz – Jiřího Babora a písničky Pojď a Není mě tu víc se stejným autorem textů.

Zuzka

Fotky ze křtu sbírky

„nahoru“

Vernisáž Petry Timurové (Chodov, Městská galerie); 7. ledna 2007

Byla zima, víkend, malé město, příliš lidí jsem neočekávala. A příjemně jste mne vyvedli návštěvníci z omylu. Poslouchalo nás tu pod obrazy hodně. Poslouchalo, hledalo a našlo. Alespoň já určitě. To spojení myšlenek a barev z Petřiných děl s hudbou Netřísku praskalo místností jako březová polena v krbu. Zuzka

Fotky z vernisáže

„nahoru“