Reportáže
2011
Zrcadlení – Městská knihovna; Chodov (10.2.11); Městská knihovna; Loket
(16.3.11)
Oblastní kolo Porty – – kulturní dům; Březová (16.4.11)
Notování – Music City; Praha 9 (5.5.11)
IV. Habartovský festival – areál Baníku; Habartov (27.5.11)
České národní kolo Porty – přírodní divadlo; Řevnice (25.6.11)
Božičanský kamion – fotbalové hřiště; Božičany (25.6.11)
Zahrada 2011 – přírodní divadlo; Náměšť (3.7.11)
Muzika –
přírodní divadlo; Hrádek u Rokycan (6.8.11)
Sokolovské kulturní léto – Staré náměstí; Sokolov (23.8.11)
Bylo nebylo (…pohled do minulosti)
Zrcadlení (Chodov); 10. února
2011; (Loket); 16. března 2011
V pravěkých dobách, v roce
2006 jsme harcovali svůj první rok. Pustili jsme do světa hudebně-literární
projekt Červená nit.
Šlo večer kombinovaný muzikou, kde Netřísk představoval své nejkomornější
písničky, které na festivalech nemůžou najít své uplatnění, a autorským čtením
Zuzany Vajnerové (kapelní textařky) a Milana S.
Exnera (spojitost s mou osobou je nabíledni). Riskli jsme hned na poprvé
Rytířský sál na hradě Lokti… a světe div se! Bez pár míst plno! Tedy divili
jsme se my. Následující rok jsme tento
večer nazvali Vůně hlíny
a pořádali ho ve spolupráci s karlovarskou galerií Duhová paleta. Letos
jsme se k večerům vrátili. Název zní Zrcadlení. Zrcadlení proběhlo
v knihovnách v Chodově a v Lokti a dá-li folkový Bůh, uspořádáme
ho v sokolovském zámku a v krajské karlovarské knihovně.
Kosmiš
„nahoru“
Oblastní kolo Porty (Březová u
Sokolova); 16. dubna
2011
Už po druhé za sebou se mi stalo, že
jsem odehrál svůj soutěžní set a nechal kluky jejich osudu. Těžko pak hodnotit
a posuzovat kolik dalších účinkujících vytáhlo trumfy, které by nás mohly „přehrát“.
Dle kluků byly kapely, které by se do Řevnic jistě dostaly, kdyby nebyl vybírán
jen výherce do Českého finále a následník do semifinále. Ve výčtu bych měl
uvést hlavně kapely, ale na někoho bych zapomněl a pak by mi bylo líto.
Vyzdvihnu písničkáře. Ti to mají o dost těžší, jsou na pódiu sami. Tedy, kdo se
mi dlouhodobě líbí (opravdu jen namátkou :-o): Levoruký Eda Bartůšek, Verča Polívková a Jelizaveta Denysyuková. Každý pro něco jiného, i když jedno mají
společné: pohybují se v rejstříku FTC žánru na jeho samé hraně, ať už způsobem
hraní a „jinými“ texty (Eda), nástrojovým vybavením (klávesy – Veronika) nebo
interpretací staroslověnštiny (Líza).
Kosmiš
„nahoru“
Notování (Praha); 5. května 2011
Je to už taková sinusoida: když se daří, připlete se
do cesty nějaká ta srážka na zem a naopak po řadě neúspěchů se povede hraní, že
to „nakopne“ na týdny dopředu. Pár dní před klubovou soutěží Notování v Music Hallu jsme se
prostřednictví internetových stránek www.casopisfolk.cz
dozvěděli, že jsme Konkursem byli vybráni nejen k účinkování na Zahradě,
ale i k soutěži Krteček (pokud se tedy jmenovaný včas vrátí ze své
vesmírné cesty, kam putuje jako maskot astronauta Andrewa
Feustela při posledním letu raketoplánu Endeavour). Přes všechnu snahu jsme se do finále Notování
neprobojovali. Ale nás se návštěvníci jen tak nezbaví – příští školní rok se
budeme ucházet znovu.
Kosmiš
„nahoru“
IV. Habartovský festival (Habartov); 27. května
2011
Při pořádání čtvrtého ročníku by mělo
vše jet jako po másle. Co se týče nestálosti počasí, to by souhlasilo. Počet
návštěvníků byl tak nějak stejný, dramaturgie festivalu podobná. Problém ale
poslední roky čím dál víc graduje absencí chuti sponzorovat kulturu. Oni
sportovci si pořád stěžují, že mají málo, ale na rozdíl od nich to v hudbě
funguje tak, že jednou dostaneš jindy ne. Není žádný hudební svaz, který by
rozdával příspěvky na pořádaná hudební odpoledne. Za sedm minut dvanáct mě ale
překvapili mecenáši, od kterých bych žádnou kačku neočekával – viz stránky Habartovského festivalu.
Přes všechny peripetie (nemoc jednoho ze členů Hop Tropu, hromadná „cholera“
Hlubokého nedorozumění) a slasti (kapely mi dokázaly, že jsem je vybral
naprosto správě) a komerčnosti (vypouštění „balónků štěstí“ a ohňostroj) můžu
říct, že se večírek vydařil.
Kosmiš
„nahoru“
České národní kolo Porty (Řevnice); 25. června
2011
Udržet si zaměstnání, které našince
baví a uživit u toho rodinu je zapeklitá věc. I proto jsme na Portě tentokrát
vydrželi jen jeden jediný den (já dorazil jako obvykle o nějakých dvanáct hodin
dříve). V oblastním kole Porty v Březové jsme se probojovali do
semifinále konané v Řevnickém přírodním divadle.
Semifinále ale bylo bohužel na hřišti nějakých čtyři sta metrů od hlavního
centra dění, což bylo na škodu muzikantům pro menší účast posluchačů a na škodu
i posluchačům, kteří mohli nalézt svého nového „koně“. Do finále jsme se
neprobojovali (ono zápasit třeba s takovými Šantré
není jednoduché). Kdo chce vědět kdo s kým, jak a proč dostal sošku Porty,
ať překlikne na její stránky.
Kosmiš
„nahoru“
Božičanský Kamion (Božičany); 25. června
2011
Po dvou letech jsme se vrátili na místo
činu. Ob rok (a nemyslím tím krmivo pro koně) se střídáme s Bodlem, pevně
věříc, že tenhle systém bude pořadatel dodržovat do nekonečna, nebo alespoň do
té doby, dokud ho bude pořádat. Vzhledem k tomu, že měla část kapely ještě
„noční“, tedy vystoupení s Karlovarským symfonickým orchestrem, museli
jsme odříct vystoupení v 19 hodin a hrát ve čtyři odpoledne. Škoda, večer
je lidí trochu víc a hlavně už jsou dobře naladěni. Zpestřením kapelního
vystoupení byl můj příjezd na poslední chvíli, protože jsem si na přejezdu
z Řevnice do Božičan „odskočil“ zahrát
s Alisonem do Lužné u Rakovníka, kde jsem pod
návalem vášně praskl tu netlustší možnou strunu. Náhradní, celkem zánovní jsem
během cesty na Kamion sehnal. Kvůli jejímu natočení na basový kolík musela
skupina, hrající před námi, přidávat. Jistě ráda… J
Kosmiš
„nahoru“
Zahrada 2011 (Náměšť); 3. července 2011
Velkou svízelí je
ono živení rodiny a práce o sobotách a nedělích, jak jsem už psal
v poznámkách z Porty. Velká kapelní radost zavládla při zjištění, že
jsme se probojovali do Náměště, a navíc se nám naskytla i možnost bojovat o
zahradního Krtečka. Jenže člověk míní a zaměstnavatel mění. Opět symfonický
orchestr. Když jsem seděl na pátečním koncertě Vlasty Redla,
napadlo mě, že možná nemám vážnou hudbu rád, protože mi komplikuje osobní
život. Ale co, Mozart byl na tom hůř. Jeho vážná muzika dohnala až na onen
svět. Recitál nám vybrali na scéně Zámek. Krásné prostředí, dobře se mi tam
hraje a rád tam „nechávám krev“. Dva přídavky donucené diváky mě utvrzovaly o
tom, že jsme možná mohli potenciálně v Krtkovi skončit v polovině peletonu.
Kosmiš
„nahoru“
Muzika (Hrádek u Rokycan); 6. srpna 2011
Jsou štace, na
které jezdím pravidelně. A jak říká Belmondo: „i
kdybych si měl založit novou kapelu, abych si tam zahrál“… V Hrádku hraju od nepaměti. Ale to všechno
jsem psal ve svých reportážích loni a předloni a taky někdy před tím. Výjimečně
celý víkend nepršelo, výjimečně jsem si tam během soboty zahrál čtyřikrát (1x
Netřisk, 1x Bodlo, 2x Alison). Někdo může podotknout, že zde často píšu o
„konkurenci“. Ale není to tak, protože všechny kapely spolu hraní sdílí:
návštěvami na klubová vystoupení, zvaním na festivaly, které pořádají a všechny
mají mne. Fuj, to bylo neskromné… J
Kosmiš
„nahoru“
Sokolovské
kulturní léto (Sokolov); 23. srpna 2011
Na to, jaké bylo letos neslunečné léto, se počasí rozhodlo, že v úterý, kdy jsme hráli v rámci celoprázdninového kulturního léta na sokolovském Starém náměstí, bude takový hic, že se orosí i perlivá voda v pet lahvi, kterou jsem jako řidič během produkce popíjel. Lidé byli zalezlí ve všech zahradních restauracích, podloubích nebo aspoň stříškách poskytujících stín. Pár nadšenců, přímo hrdinů dne – řekl bych, sedělo na lavičkách pod širým nebem, a je jen zázrak, že se z nich nestaly výpečky pro obra Koloděje. Devadesát minut hraní s malou desetiminutovou přestávkou je možné porovnat s muzikantským očistcem, který jsem prožil loni na vánočním koncertě, kde jsme měli pod širým nebem neskutečných – 18°C.